Celým jménem Jose Santiago Canizares Ruis se narodil 18.prosince 1969 v Madridu. Santiago je výborný golman, avšak někdy vyvadí bláznivé věci. Podobně roztěkaný jako on je i jeho kariéra, ale vraťme se na začatek jeho kariery. V roce 1992 začíná chytat za Celtu Vigo a jeho výkony jsou výborné. Tuto sezonu také nakukuje poprvé do reprezentace, v národním týmu prozatím kryje záda Zubizarretovi. V roce 1993 hrálo Španělsko rozhodující kvalifikační utkaní o účast na mistrovství světa 1994 proti Dánsku. Zubizarreta byl vyloučen a do branky šel Santiago. Bylo mu třiadvacet a ve svém prvním reprezentačním startu si vedl skvěle. Nečekaná sláva však neměla dlouhého trvaní. Zubizarreta-jehož schopnosti byly někdy zbytečně nadsazovány-se do branky vrátil a zůstal v ní až do mistrovství světa 1998. Teprve poté „Zubi“ skončil s fotbalem, otevřel Canizaresovi cestu do branky Španělské reprezentace.
V tomtéž roce nastoupil Canizares na Zubizarretovo místo i ve Valencii a po kvalitních a spolehlivých výkonech se zdálo že je připraven na mistrovství světa 2002 se vší parádou. Do toho přišla ta hloupá a nešťastná nehoda. Stala se několik dní před cestou do Asie v hotelu Jerez, ve kterém se španělská reprezentace ubytoval. Santiago upustil na podlahu lahvičku vody po holení a s pořezanou pravou nohou byl převezen do místní nemocnice. Lékař ihned konstatoval, že mistrovství světa pro Santiaga končí aniž by začalo. Jeho dráha v klubovém fotbale byla podobně klikatá…Na začátku devadesátých let byl velkou oporou Celty Vigo, potom se na několik let ztratil v Realu Madrid, kde se marně pokoušel prosadit. Když v roce 1998 přestoupil do Valencie potkalo ho štěstí. Zažil tam mnoho krásných úspěchů a je přitom součástí defenzívy, která patří k nejlepším v Evropě. Dvakrát za sebou chytal finále Ligy mistrů. Přestože v obou zůstala Valencie krůček od triumfu, vybudovala si pověst evropského velkoklubu. A v roce 2002 si spravil chuť vítězstvím ve španělské lize. Na to vítězství bude Canizares dlouho vzpomínat. „Euforie, jaká po tom vítězství zalila nás hráče i fanoušky, se nedá slovy popsat. O tom pocitu vždycky ve Valencii mluvíme, když přemýšlíme o nových cílech.Chtěli bychom to zažít znova.“ Dnes je Santiago Canizares, rodák z španělského hlavního města, oporou Valencie a přirozeným vůdcem…
V tomtéž roce nastoupil Canizares na Zubizarretovo místo i ve Valencii a po kvalitních a spolehlivých výkonech se zdálo že je připraven na mistrovství světa 2002 se vší parádou. Do toho přišla ta hloupá a nešťastná nehoda. Stala se několik dní před cestou do Asie v hotelu Jerez, ve kterém se španělská reprezentace ubytoval. Santiago upustil na podlahu lahvičku vody po holení a s pořezanou pravou nohou byl převezen do místní nemocnice. Lékař ihned konstatoval, že mistrovství světa pro Santiaga končí aniž by začalo. Jeho dráha v klubovém fotbale byla podobně klikatá…Na začátku devadesátých let byl velkou oporou Celty Vigo, potom se na několik let ztratil v Realu Madrid, kde se marně pokoušel prosadit. Když v roce 1998 přestoupil do Valencie potkalo ho štěstí. Zažil tam mnoho krásných úspěchů a je přitom součástí defenzívy, která patří k nejlepším v Evropě. Dvakrát za sebou chytal finále Ligy mistrů. Přestože v obou zůstala Valencie krůček od triumfu, vybudovala si pověst evropského velkoklubu. A v roce 2002 si spravil chuť vítězstvím ve španělské lize. Na to vítězství bude Canizares dlouho vzpomínat. „Euforie, jaká po tom vítězství zalila nás hráče i fanoušky, se nedá slovy popsat. O tom pocitu vždycky ve Valencii mluvíme, když přemýšlíme o nových cílech.Chtěli bychom to zažít znova.“ Dnes je Santiago Canizares, rodák z španělského hlavního města, oporou Valencie a přirozeným vůdcem…
Videa:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář